Travel | Autoportraits | Reportage | Wedding | Fashion | Other stories | Mobile

středa 22. února 2017

Konečná nekonečna

Jeden předvánoční výlet za Hriccou a Boony do jejich ztracených lesů. Míst, kde by mi nevadilo (nebýt toho mrazu) zůstat X dalších hodin, protože slova "síla a energie" tam dostávají ten správný význam...

Foceno na cestovního parťáka - Fujifilm X70.

čtvrtek 9. února 2017

ZROZENÍ

Jak to všechno začalo, jak se to vyvijí, jaký to bývá. Všechno se to opakuje, míchá a střídá. Bývá to všelijaký, divoký i nijaký. Téhle éře jsem dal název ZROZENÍ, protože to tak cítím.

Aneb, ještě než přijdou fotky, tak tady jsou videa. Autoportrétní.


neděle 8. ledna 2017

I feel emotional landscapes. They puzzle me.

Island

Na začátek jsem chtěl napsat něco jako "Tak konečně", jenže to by byla přetvářka. Island jsem totiž na cestovním seznamu dočasně přehlížel, protože mi trochu vadil ten velký "hype", který teď okolo sebe má. Jenomže pak jsem narazil na akční letenky a všechno tohle jsem hodil za hlavu. 

A dobře jsem udělal. Bylo to neskutečně skutečný. Šíleně jsem se zamiloval (asi tak srovnatelně jako předminulé léto do Azor).

Byl jsem v šoku, jak je na Islandu všechno daleko intenzivnější. Když pominu pocitovou teplotu vzduchu (byla polovina listopadu), tak třeba barvy. Odstíny oblohy, trávy, mechu, vody; oh bože, nikdy jsem neviděl tolik barev v přírodě. A ty struktury skal, kamenů, ledu. Když jsem probíral fotky, všechny ty pocity se mi vrátily. Zatím jsem je nestačil vstřebat.

Téměř jako vždy, tak i na Islandu jsem si dělal poznámky. Nedokážu je zapasovat do vět, takže tady jsou jen jako body:

  • Noční vlny severního Atlantiku byly nejrozzlobenější vodou, kterou jsem kdy viděl a slyšel.
  • Na Islandu mají ty nejpohodlnější postele, v kterých jsem kdy spal.
  • Slunce vstávalo v 10:00 dopoledne a usínalo v 16:30 (byla polovina listopadu).
  • Zvuk tání ledovců je mega.
  • Mít tvář ošlehanou islandským větrem je super.
  • Skupiny Asiatů "vybavených" Airmaxy mě vzhledem k celkem (všudy)přítomnému ledu, sněhovým vánicím, vodním brodům celkem zaskočily.
  • Islanďané jsou (asi) důvěřiví. Když jsme přijeli do Víku k supermarketu, stálo tam nastartované auto s klíčky uvnitř a nikdo v něm. Pán byl v obchodě a nakupoval, dlouho. Ještě déle než my. 
  • Jednu noc jsme sami spali v domečku na menším kopečku, kde v noci foukalo tak extrémně, až to vypadalo, že odfoukneme i s tím domem někde do pryč. O půlnoci pak vypadla elektřina a ve 2:00 ráno prý někdo chodil po chodbě. Možná meluzína.
  • Dejte si pozor, kam šlapete. Dvakrát za sebou jsem se až po stehna propadl do smradlavý bažiny.
  • Björk v jednom rozhovoru řekla, že na Islandu žije 250 000 lidí a 400 000 ovcí - což už, jak tak koukám, dávno neplatí. Současně to je prý 323 000 lidí a 800 000 ovcí :))

Akorát polární záře se nám neukázala, nevadí, snad příště...