MARTIN FALTEJSEK PHOTOBLOG

15. 3. 2018

THE SUBURBIA PROJECT

Přes cestu se mihla černá kočka. Byla tak rychlá, že jsem stačil vidět jen černou skvrnu. Vlastně, možná to ani nebyla kočka, kdo ví. Mám rád temno-temnou noc, protože věcem, které za denního světla vypadají obyčejně, dává zcela jinou moc. Situace a věci, které zřetelně vídáme dennodenně, pak vypadají daleko méně jednoznačně. Občas, když se ocitnu v noci za městem, tak zavřu oči a poslouchám šum spícího města. Je tichý, je konstantní, je uklidňující. Dává mi to pocit volnosti a chvílemi až nespoutané vervy.

Projekt „Suburbia“ bych proto nazval honbou za nacházením intimity noci a samoty v jindy rušném městě. Projektu se věnuji v Lanškrouně podle pocitů občasně od dubna 2016.

────────────
 
Tenhle projekt byla moje klauzurní práce za 1. ročník na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (ITF). A pokud si to zrovna prohlížíte za dne, tak se vraťte ještě jednou večer. Uvidíte věci, které za denního světla vidět nejdou...

10. 3. 2018

Martin Faltejsek: Stav beztíže

20.1. ─ 1.4.2018
Městské muzeum Lanškroun, nám. A. Jiráska 1, 563 01 Lanškroun

Otevírací doba:
po: zavřeno
út-pá: 9–11:30, 13–16
so-ne: 13–17

Aneb moje historicky třetí čistě solo výstava. Chci vám ukázat pár fotek, jak to vypadalo 20.1. na vernisáži, kam vás prý dorazilo přes 200, tyjo! Děkuju strašně moc! Bylo to velký.

A vy ostatní, kteří jste výstavu zatím ještě nestihli, tak máte čas do 1.4.2018!

Odkaz na články o výstavě:
rozhovor pro aktualne.cz
rozhovor pro Orlický deník
videoreportáž z vernisáže
článek na lanskrounsko.cz

Fotky z vernisáže od Radka Lepky:

1. 3. 2018

Tajný místo

Dva dny před Štědrým dnem jsem se s Aničkou vydal na tohle krásný místo uprostřed lesů. 

Dostat se tam nebyla žádná lehkost. Na výchozí místo jsme dojeli až za tmy, takže jsme s krosnami šlapali tmou tmoucí do prudkých kopců pokrytých závějemi. Fuška. V chatičce jsme nebyli sami. Byli tam s námi plši, kteří nám v noci udělali řádnou prohlídku batohů a kdo ví ještě čeho dalšího...

16. 1. 2018

STAV BEZTÍŽE / videopozvánky na výstavu

Chci vás vzít do mých krajin a lesů, kde se to všechno stalo. Do míst, která jsou mým rajonem a teritoriem. Do míst, kde když zavřu tělesné oči, tak přesto vidím vše.

Autoportréty fotím už hodně dlouho. Vlastně můžu říci, že od mých fotografických začátků v roce 2008. Ucelená idea souboru autoportrétů focených doma v okolí Lanškrouna vzešla, až když jsem se odstěhoval do Prahy. Začal jsem si tam uvědomovat, co pro mě znamená slovo doma. Vystavené autoportréty z rozmezí let 2012 až 2017 jsou mými terapeutickými útěky z betonové džungle, úniky od rozlítané reality a restartováním sebe samého. Lanškroun je totiž to Doma s velkým „D“. Tam to všechno začalo.

Více než srdečně Vás tímto zvu na vernisáž mojí výstavy s názvem „Stav beztíže“.
Vernisáž: 20.1.2018 v 15:00 v Městském muzeu v Lanškrouně.
Samotná výstava bude trvat 20.1. ─ 1.4.2018.

Odkaz na Facebook událost: link

8. 1. 2018

Hory mají oči

Dolomites, Italy

Jaký by to bylo léto bez divočiny. Tentokrát ale takový tý vážně doopravdický divočinský divočiny. Zdolávání dolomitských kopců s krosnama na zádech, spaní ve třech v mini stanu pro dva v náhodně nalezeným lese, následný drama při noční super silný bouřce, která nás bičovala ze všech stran, tancování za úplňku, schovávání se před helikoptérama, používání borovicový větve místo štětky k umývání ešusu od rajský z pytlíku a pití nic jinýho než pravý dolomitský vody. No, ještě něco vám řeknu. Jen doufám, že nás nebudete mít za blázny. Totiž, do Dolomit jsme se (nevědomky) vydali zrovna, když byly silné deště. Masy vody způsobily kamenné řeky a laviny štěrku, které zasypaly hlavní i některé vedlejší cesty. Vypadalo to děsivě. Ale tak si představte, že jedete 800 kilometrů a v cíli se dozvíte tohle. Jasně že to neotočíte. Zkusíte to vymyslet jinak. My se naštěstí nevzdali a zůstali jsme. Díkybohu. A vlastně díky tomu možná potkávali poměrně málo turistů. Byla to krása.

Čímdál častěji se mi potvrzuje, že nejlepší věci jsou totiž vážně zadarmo (nebo alespoň téměř).